Obediens

K obedience jsme se dostali díky Ladě Rychterové z Trutnova, která nás (školičku Míši Václavů) přijala , aby nám ukázala jiný "typ" výcviku. Zaujalo nás to natolik, že nyní navštěvujeme všechny výcvikové lekce v okolí, vedené Ladou. Hodiny jsou velice zajímavé a hlavně vedou k "psímu" přemýšlení.

Obedience nebo „vysoká škola poslušnosti“, jak ji mnozí nazývají, je u nás velmi mladý psí sport.V roce 2007 byl v ČR založený klub Obedience ČR, který zastřešuje ČKS. První oficiální závody se konaly 1. května 2008. I přes mladost tohoto sportu, mu pořád propadá víc a víc lidí, resp. lidí a jejich čtyřnohých společníků.

Co to je?

A co to ta obedience vlastně je? Obedience vznikla ve Velké Británií jako sport nenáročný na prostory a technické vybavení, zároveň ale divácky atraktivní, aby bylo možný ukázat lidem na výstavách i něco jiného než pouze exteriér psů. První závod obedience se konal roku 1949 v Londýně a již v roku 1950 se závodilo na Cruftově výstavě. Obedience v překladu znamená poslušnost, podrobení se a tak se vlastně jedná o poslušnost, ale maličko jinou. Tady nejde o to, aby pes slepě a bez duše následoval psovoda, ale je zde důležitá souhra psa a psovoda, žádoucí je radostný a kontaktní projev psa s co největší přesností provedení cviku. Pes musí být maximálně soustředěný na psovoda, aby správně chápal, co se po něm chce. Nejde o to, aby se automaticky naučil několik cviků, ale o to, aby tyto cviky pochopil, a to tím, že mu vysvětlíme co po něm chceme. Proto při výcviku obedience je nutné trénovat postupně, dopřát psovi čas, aby vše pochopil a aby to i „strávil“. Cvičí se bez vodítka, u vyšších kategorií dokonce bez obojku, takže pes skutečně cvičí protože chce a práce se psovodem je mu příjemná.